Dětský domov pro děti od věku 3 až 18 let, ale i starší, zletilé, které zde mohou dobrovolně pobývat až do doby svého úplného ukončení vzdělání, tedy až do 26 let. Děti se zdravotním postižením, jimž se nedostalo řádné péče ani výchovy a které v našem domově i škole dohánějí nebo napravují to, co bylo zanedbáno a nerozvinuto v raném dětství, ze kterého si naopak přinesly mnoho komplexů a dysfunkcí.

Vzdělávání v naší škole s vlastním vzdělávacím programem nastoupilo cestu obnovy výchovného programu, jenž by dokázal splnit budoucí požadavky společnosti, která žádá ,, produktivní a efektivní výkony “. Vzdělávání naší školy však dříve musí připravit děti na život v konkrétním světě, aniž by přitom ignorovalo sociální, etické a duchovní aspekty. Jinými slovy: ve škole musí být děti vychovávány a vzdělávány tak, aby neignorovaly morální systém hodnot, jejž budou pro život v dnešní soutěživé společnosti potřebovat. Toto stanovisko je hlavním cílem vzdělávání, mají-li být děti připraveny na překonání budoucích krizí, aniž by se cítily zmateny a aniž by ztratily naději v šťastnější budoucnost. V plně organizované základní škole praktické od 1. -9. ročníku usilují o optimální výsledky ve vazbě na školnívzdělávací program 4 učitelé a 2 asistenti. Součástí základní školy praktické i je speciální třída určená pro žáky se středně těžkým zdravotním postižením.

V současné době žije v našem domově 50 dětí. Veškeré pedagogické i provozní zázemí zajišťující těmto dětem tzv. plné přímé zaopatření, tzn. zajišťuje jejich veškeré potřeby jako dobře fungující rodina, čítá 35 zaměstnanců.

Větší polovina dětí se zdravotním postižením buď dochází do naší základní školy praktické a následně do navazujících odborných učilišť, ostatní s dispozicemi absolvovat běžnou základní školu se studijními předpoklady absolvují střední odborné i vyšší, případně i vysokoškolské vzděláníPodrobnosti o organizaci výchovně vzdělávací činnosti i péče o tyto děti stanovuje zákon. V dětském domově mají děti všechno, čeho se zanedbávaným dětem nedostávalo: hygienické ošetření, správnou výživu, dozor, pravidelnou lékařskou péči a výchovu řízenou odborně vzdělanými vychovateli a učiteli. Ale přes všechny snahy i my bojujeme s eliminací nedostatku individuální pozornosti dospělého, který by bezprostředně a citlivě reagoval na spontánní aktivní projevy dítěte a zcela podle jeho vývojových možností a okamžitého stavu mu poskytoval přiměřené podněty a pomáhal mu pochopit řadu věcí. Samozřejmě se sotva podaří zajistit individuální emoční vztah určitého dospělého, který by dítě provázel po celé dětství a dodával mu potřebné citové bezpečí a základnu pro jeho autonomní vývoj a pokračující osobní růst.